Pohádka o šťastných trolech
Tuto pohádku napsala paní učitelka Tine Lindh ze školky ve Sjoholmu
Pohádka o šťastných trolech.
Žily, byly, jednou dvě hodné trolí paní učitelky, které se jmenovaly Blanka a Katka. Bydlely v zemi, která se jmenovala Trollčesky. Každý den chodily na procházku se svými trolími dětičkami, které měly obě moc rády, zpívaly si s nimi a hrály. Pokaždé našly něco zajímavého pro své malé trolíky.
Jednoho krásného dne uslyšely, že prý existuje jiná země, kde také bydlí trolové, která se jmenuje Trollšvédsky. Mezi oběma zeměmi ležely jiné země, kde bydleli pouze lidé – a ony nevěděly, jak by se mohly s těmi druhými troly setkat.
A tak přemýšlely a přemýšlely. Jednoho dne k nim zabloudila krásná víla. To nejkrásnější bylo, že víla měla křídla a poletovala často mezi zeměmi trolů. Víla se jmenovala Jarmilka a nebála se lidí, právě proto, že nad jejich zeměmi často poletovala, navštěvovala je a znala cestu ze země Trollčesky do země Trollšvédsky. Ale neocitala se tak často blízko trolů, neboť většinou přistávala ve svém malém vílím domečku u řeky. Ta krásná víla Jarmilka vypadala trochu poděšeně, když uviděla obě trolí paní učitelky s jejich malými trolíky. Brzy ale postřehla, že vypadají přátelsky a mávají jí šťastně vstříc svými ocásky a opatrně mžikají svýma velkýma trolíma očima. Když Jarmilka pochopila, že trolové jsou hodní, začala si s nimi povídat a trolové byli z toho tak šťastní, že se nahlas smáli. Jejich smích byl tak mocný a srdečný, že se přeléval a ozýval všude kolem. Když je někdo uslyšel, byl také šťastný a musel se sám smát!
Po nějaké chvíli se odvážili trolové zeptat víly na tu druhou zemi, kde prý také bydlí trolové. Vyptávali se, zda jsou ti cizí trolové hodní, jestli jsou jim podobní, co dělají nejraději a jak si obvykle hrají.
- ”Následujte mě a podívejte se samy!” odpověděla Jarmilka. Trolí paní učitelky vypadaly vyděšeně, to by mohlo být nebezpečné cestovat tak daleko. Zvláště nad zeměmi, kde bydlí lidé – ne, to by se nikdy neodvážily! A jak dlouho by musely putovat!
-”Můžete letět se mnou,” řekla v tu chvíli Jarmilka. Oj, jak se všichni trolíci smáli – trolové přece neumějí létat!
-”Poslouchejte,” řekla Jarmilka, ”já jsem přece víla a dobré víly umějí čarovat. Když řeknu své magické zaříkávadlo, tak budete moct letět se mnou!”
Trolí učitelky Blanka och Katka dlouho stály a špitaly si spolu. Poté odpověděly obě najednou:
- ”Jednou jsme potkaly jednoho trola, který se jmenoval Trulle a pocházel ze země Trollšvédsky. Byl tak milý! Chceme letět s tebou, třeba ho tam někde potkáme. Ale myslíme si, že cesta může být nebezpečná, proto raději necháme naše malé trolíky doma.”
Trolíci poslali s trolími učitelkami několik šťastných kapek ze svého pramene pro trolíky z té druhé země. Také poslali portréty své i svých trolích učitelek, bylo by dobré, aby ti druzí trolové a jejich dětičky viděli, že trolové vypadají všude stejně. Že by třeba mohli být dobří přátelé, přestože bydlí daleko od sebe.
Trolí učitelky objaly své malé trolíky a mávaly dlouho poté, co se usadily na kládu s vrtulí, na které měly letět. Ta hodná víla posypala trolí učitelky i kládu třypivým pudrem a řekla: ”Ahoj, ahoj, vad vi ska få skoj!!!” – ”Hej, hej, ó, budem se mít nej!!!” Vtom se vrtule zatočila a kláda se dala tak rychle na cestu, že dřív, než si stačily pomyslet ”včera”, už to bylo.
Když se dostaly do té cizí trolí země, uviděly, že i jiné trolí učitelky letí s nimi. Bylo jich najednou dohromady osm! Trol Zdenka, trol Dana, dvě další trolí učitelky se jmenovaly Hana, jedna se jmenovala Dagmar a posledni Iva. Dívaly se na sebe překvapeně - jak to mohla víla Jarmilka takhle začarovat? Zpočátky byly všechny trochu stydlivé, neboť se neznaly. Ale po chvíli, ještě než přišly na místo, kde bydlel trol Trulle a jeho přátelé, tak se z nich staly přítelkyně. A tak se potkalo osm poskakujících trolů v čele s poletující Jarmilkou s Trullovými přáteli. To byly také trolí paní učitelky, které se jmenovaly Tine, Carina, Pia, Alexandra, Jenny, Pernilla och Begona. Ale, oj, jak divně to mluvily! jak tohle jenom dopadne??
Víte, co se stalo?
Ano, ta dobrá víla si stoupla doprostřed a řekla nové čarovné zaříkávadlo a najednou si všechny rozuměly! To bylo fantastické!
No, ano,… Někdy se stalo samozřejmě, že víla nemohla stát uprostřed nebo že v čárech se objevovaly různé poruchy… Pak bylo najednou trošku těžší si porozumět, ale trolí učitelky se dobře dívaly, jak víla mává svými pažemi a pohazuje hlavou – a dělaly to stejně… A představte si, že často si rozuměly vzájemně stejně dobře jako s pomocí víly. Nebylo to úžasné?!
Někdy to bylo trochu bláznivé, když Trullovi přátelé mluvili o hodinách, tak trolí učitelky Blanka a Katka si myslely, že mluví o klokanech… A když Katka chtěla říct dobrou noc, tak řekla místo toho dobré ráno… Ale jak se všechny dohromady nasmály a jak byly šťastné! Zpívaly si spolu, jezdily po okolí a dívaly se společně na různé věci.
Tak přišel ten smutný den, kdy se měly rozloučit. Slzy tekly po tvářích všech a všechny si slíbily, že se zase setkají.
Tentokrát, když ta dobrá víla Jarmilka měla letět za trolími učitelkami Blankou a Katkou do Trolčeska, chtěli Trulleho přátelé Tine, Carina, Pia, Bettan, Nina a Lena poslat mnoho pozdravů nejen Blance a Katce, ale i jejich malým trolíkům.
Kromě toho zabalila Tine několik přátel, které vám, děti z trolí školičky ”Pramínek”, posílá na památku od nás, ze země Trolšvédsky. Budeme šťastní, když pokaždé, když si budete hrát a zpívat a budete opravdu šťastní, vzpomenete si na nás!
Mnoho objetí pro trolí učitelky Blanku a Katku a jejich trolíky ve školce
posílají Trulleho přátelé